Kniha – Hoši na řece

Dobré nápady se odjakživa kradou. Když jsem se některým kamarádům svěřil, že jsem objevil bezvadnou knihu Hoši na řece, buď mě opravili, že myslím Hochy od Bobří řeky, nebo že to je alespoň napodobenina této úspěšné Foglarovky a tudíž krádež dobrého nápadu. Ale není tomu tak.

Jaroslav Novák napsal Hochy na řece velice originálním způsobem – jako deník dvojčat (Sámy a Dáňy), která se vsadila se svým strýcem, že vydrží psát deník během dlouhé pouti s vodáckým oddílem. No nebudu vás napínat, Sáma a Dáňa to vydrželi. Dokonce napsali přes 250 stran, což je na sotva desetileté děti docela výkon. Pravda, všechny zápisy nepsali oni, některé byly od členů oddílu, kteří mimochodem v mnoha případech popisovali vtipné příhody, jak někoho dostali na hůl. Nejčastěji dvojčata.

To, že příběh není psán z pohledu jedné osoby, dává knize úplně jiný rozměr, také je znát kontrast ve slohu jednotlivých zápisků – každý píše trochu jiným stylem, hlásá jiné myšlenky a dává najevo vlastní vyspělost.

Věřte nevěřte, já jsem autorovi spolkl, že to psalo několik lidí. Teprve v polovině mi docvaklo, že od dětí by příběh nebyl tak čtivý, byly by tam chyby po stylistické stránce (jako třeba opakování slov, neobratné výrazy, …). Ale rozhodně to nebylo zklamání.

Ke konci už mě kniha začala trochu nudit a vtom Jarda Novák (vidíte, i někdo s tak tuctovým jménem to někam dotáhl) vytáhl poslední triumf: postavu Kapitána. Ten jako celý deník nechává vytisknout a při té příležitosti plní slib, že napíše do deníku poutavý příběh, který po večerech oddílu vyprávěl. A ten dává knize poslední vzpruhu do bouřlivého konce. Přiznám se, že jsem kolikrát přeskočil zápisky ze dnů a honem hledal další kapitolky Kapitánova vyprávění.

A i děj je lahůdka – mám na mysli třeba povedený popis nakupování Sámy a Dáňy (strana 143, kapitola Potopení a vítězní) či příhodu s rybářem a jeho ‚odměnou‘ (strana 157, kapitola Rybářská historie). Jiný čtenář si zase smlsne na zmíněných Kapitánových povídkách (doporučuji zvláště přemýšlivcům).

Hodnocení pro nečtenáře:

Věz, že to málo, co ta kniha váží, tě nezabije (naopak posílí!). Také nemusíš číst celou knihu, jistě ti budou stačit zde zmíněné úryvky, je to jen pár stran. Pak si to napíšeš do Čtenářského deníku a máš spoustu much jednou ranou (tolik spokojených tváří – úča, která bude ráda za neobvyklou knihu, rodiče za to, že furt jen nepaříš a babička si zavzpomíná na dobu, kdy byla ještě mladá).

A teď ty, knihomole. Jistě to znáš, ten pocit zoufalství z toho, že nemáš co číst. Nu, já ti házím záchranný kruh. Sice ti asi vydrží jen pár hodin, přec co je 250 stran, ale ručím ti, že to stojí zato. A také, bude tě hřát pocit, že nečtenáři neodolali a jisto jistě si přečetli celou knihu – a tu ty teď máš čest číst.