Příběh – díl čtvrtý

………….Krok rychle zakřičel: „ústup k lodím.“ V tu chvíli měl výčitky svědomí žádný udatný bojovník přeci neustupuje. Podařilo se jim ustoupit z kasáren. Nemohli se lučištníkům dále bránit štíty, pod tíhou šípů natolik ztěžkly a hřály, že je museli odhodit. Když viděl, že lučištníci nevyužili situace a nezaútočili, rozhodl se k protiútoku. Vyrazil proti pronásledovatelům s  burácivým křikem, který mu dodával sebevědomí. Jeho družina vyrazila za ním. Lučištníci se Kroka s jeho velkým kladivem a řevem báli a dali se raději na útěk. V tu chvíli ho zradila jeho obuv, Krok se zapotácel a spadl na velký balvan. Krok pocítil palčivou bolest v zátylku, po jeho rameni mu začala skapávat teplá krev – pak omdlel.

Když se probral, Ležel na zemi v tmavé místnosti a okolo něho byli, poranění, často zakrvácení bojovníci. Nad sebou poznal postavu klečícího Broddiho, měl svázané ruce. Došlo mu, že jsou ve vězení. Krok ještě chvíli sbíral sílu a poté vstal, nebyl spoutaný, mysleli si, že je mrtvý a proto neplýtvali provazem. „Co se stalo?“ zeptal se krok. „Obklíčili nás, vzdali jsme se,“ odpověděl Broddi. „Udatný bojovník se nevzdává,“ opáčil krok . Broddi mlčel. „A kde je moje družina?“ ptal se znovu Krok. „Mrtví,“ odpověděl tiše Broddi. Krok přemýšlel – nevěděli jak se z této místnosti dostat, mříže byli pevné, v kování kovových předmětů byli Vendové velmi zruční.

Když se setmělo a stráže usnuli. Krok všechny probudil a zbavil je provazů. Začal k nim pomalu promlouvat a seznamovat je se svým plánem. Svázali všechny provazy k sobě. Jeden udatný bojovník jménem Isak vyšplhal po kamenné zdi ke slaměné střeše a upevnil zde provaz.

Krok  prolezl otvorem ve střeše jako poslední. Byla chladná noc a na obloze byly vidět hvězdy…………………

Poslední kdo je na seznamu je Fox na 18.6. Doufáme že příběh nějak pěkně dokončíš. Příspěvek nám pak pošli pomocí návodu ZDE