Štítek: tábor

Skokan navazoval ještě na úplně první příspěvek, ale bohužel se k nám dostal se zpožděním. Je nicméně na něj možné navázat a rozvinout jej a to tak, že kdo není v rozpisu, můžete kontaktovat Šošona a domluvit se.

Krokovi muži byli v přesile a očekávali, že se Vendové nebudou příliš bránit a radši se vzdají, proto je překvapil silný odpor, který se proti nim zdvihl. Stáhli se a připravili se na nový, zuřivější útok. Avšak když vyrazili, otevřela se v hradbách brána, která tak přesně zapadala do zbytku hradeb, že si jí předtím nikdo nevšiml, a z ní se vyřítili těžkooděnci, těsně následovaní jezdci na koních a lukostřelci. Rázem nikdo z Krokových mužů nevěděl, co se děje. Strhla      se mela.

Krokovi muži s bojovými sekyrami a širokými meči neměli žádné štíty a tak jich hned první salva šípů dobrý tucet pobila. V té chvíli si všichni uvědomili, že nemají nejmenší šanci vyhrát, a že teď mají poslední možnost k útěku. Jenže Vendové si to také uvědomovali, a tak už před hodnou chvílí vyslali skupinku asi dvaceti lehkooděnců k lodím, s rozkazem zničit je.

Takže když se Krokovi muži probili až k lodím, zjistili, že všechny, až na tu nemenší, lehly popelem! Vrhli se tedy aspoň k té poslední, vida v ní svou naději na záchranu. Jenže když přijeli na třech lodích, na jednu se samo sebou nemohli všichni vejít. Asi tucet se jich už nevešlo na palubu. Když tedy opozdilci přiběhli na pláž, viděli jen, jak se jejich poslední a jediná loď vzdaluje k obzoru. Tehdy se ozval onen mladý hlas: „…

Charlieho alternativní pokračování. A Hřibův navazující díl.

Krok se bleskurychle skrčil a šíp mu jen těsně minul jeho hlavu. Krok se musel rychle rozmyslet, co udělat, aby nepřišel o více mužů. Po malé chvilce zakřičel: „Rychle se schovejte! Za domy, za cokoliv!”

Když se jeho muži schovali, musel se rozhodnout, co udělat dál. V tu si vzpomněl na jednoduchou obranu proti šípům. Už jednou se s tímto problémem setkal. To měl, ale u sebe štít. Teď tady žádné štíty nebyly, byly tu však víka od košů nebo jiné věci, které by řešily tento problém.

Panovala zde vřava  a proto Krok musel zakřičet z plných plic, aby ho muži slyšeli. Křičel: „Každý popadněte něco, za co se schováte! Víka od košů! Vyvrácené dveře! Cokoliv a útok!!! Nebojte se jich dokud jste schovaní nemohou vás zasáhnout!”

Po tom, co si každý sehnal něco, za co se mohl schovat, zahájili útok na lučišníky. Lučišníci byli na schované Vikingy krátcí. To však nevěděli, že druhá skupina jde zezadu.

Boj mezi lučišníky a Vikingy byl velmi krátký. To však jen prolomili obranu, teď si budou muset pospíšit, aby stihli vydrancovat zbytek města dříve než se obyvatelé stihnou zabarikádovat ještě více než jsou. Krok rozdělil Vikingy na více malých skupinek, tak aby v každé skupince bylo nejméně pět mužů.

Náhle se ozval hrdelný výkřik a každá družina se vydala jiným směrem do města. Krokova družina se vydala do kasáren. Když tam přiběhli vojáci byli již připraveni. Vikingové se schovali za „štíty“. Uslyšeli zadrnčení tětiv a ucítili, jak se šípy zabodávají do „štítů“. Náhle však ucítili velký nárůst teploty na ruce, ve které měli „štít“. V tu chvíli si Krok uvědomil, že používají zapálené šípy.

Co teď? Kam se schovat?

Krok rychle zakřičel… Pokračování textu Příběh – díl třetí

„Zatracená práce,“ ulevil si Krok a pozvedl své válečné kladivo. Mezi svými bratry si před dávnou dobou vytrpěl drahnou řadu žertíků právě kvůli neobvyklé zbrani. Krok však na ni nedal dopustit, získal ji na nezapomenutelné výpravě, v mnoha ohledech. Jediná pořádná a povedená výprava – nebýt potíží na konci, mohl být náčelníkem o pět let dříve … „Ach bože, Asgaute, jak já tě nenávidím,“ zaklel po tisící náčelník. Bezděky pohladil pevnou násadu kladiva. Kdyby nástroje uměly mluvit, bylo by kladivo zuřivě zavrnělo – vždyť právě o jeho čelo Asgaut zemřel … Alespoň si to Krok myslel. Pokračování textu Příběh – díl druhý