Jerome Klapka – Jerome Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)

Charlie dostal za tento příspěvek 13 bodů.

Humorný román, psaný pro tehdejší dobu specifickým stylem, kdy se děj přespříliš nehýbe a namísto toho je kniha protkaná odbočkami; obvykle autor předává dál své zkušenosti, nebo vtipně komentuje situaci. V případě tohoto románu jde o obojí – neb Jerome naplnil knihu vskutku chytrým a trefným humorem, o kterém čtenář, jen co se dosměje, rád popřemýšlí.

IMGP3897

Je těžké charakterizovat postavy, o kterých spisovatel mnohokrát změní mínění. Na začátku kapitoly třeba popisuje Georgův a Harrisův přístup k životu, chválí je za něj, přirovnává je k polobohům a na konci povídky se mění v masochistické příšery.

To málo, co vím o Harrisovi: má rád jídlo. Hodně jídla; přes to je ale háklivý na pokrm, který jednoho dne s kamarády uvaří – přirovnal bych ho k dortu pejska a kočičky. Je všeobecně považován za dobře stavěného muže poněkud nadstandardních rozměrů a navíc vypadá tvrdě a kostnatě. Má rád moře – vydat se na řeku byl jeho nápad. A ještě něco. Je proslulý zpěvem komických písní. Žije totiž s utkvělou představou, že umí zpívat komické písně. Tomuto tématu je věnována celá jedna kapitola. A pláč vás při ní rozhodně neohrozí.

George: je známý mezi londýnskými policisty, že se ráno probouzí velmi brzo, plete si čas, dobré dvě hodiny před svítáním jde do práce, kde se rozčiluje, že je zavřeno a nikde nikdo. Proto četníci již nevyhlašují polach, když se jakýsi muž motá brzy ráno kolem banky. George tam totiž pracuje – ehm, spíše je zaměstnán v bance. Dle názoru svých bližních vysedává za sklem a snaží se vypadat, že něco dělá.

Montmorency. Totiž ten pes, o kterém se nemluví. Běžný foxteriér, který se narodil se čtyřnásobně vyšší koncentrací prvotního hříchu než ostatní psi, což je barvitě popsáno v souboji Montmorencyho s kocourem. Nechť to považuje on a vůbec celá psí říše za poctu, že se na ně v této úžasné knize dostalo. Myslím si, že lidé museli psát autorovi spousty dopisů, aby o nich něco napsal, jen pár řádek, klidně i zesměšňujících.

A konečně Jerome, v knize označován prostě J. Mohl by připomínat dítě v dospělém světě. Jak jinak si vysvětlit s jakým podivem zjišťuje, že se vlečné lano vždy zamotá, voda je mokrá a předpověď počasí je vždy mylná? K tomu ale autor vždy dodá nějakou chytrou myšlenku a jeho předchozí tvrzení se octne na jiné úrovni.

První kapitola mi doslova vyrazila dech. Já jsem čekal nějakou zastaralou knihu, protože knihy doporučené tátou (který zatvrzele píše universálnígymnásium) bývají poněkud staršího data. Ale děj je stále aktuální, autorovy postřehy jakbysmet.

Tři kamarádi si na začátku stěžují, jak se cítí bídně. Jerome vypráví první příběh, jak si v jistém svazku v Britském muzeu četl léčbu senné rýmy, když náhle otočil stránku pojednávající o jiné chorobě, přečetl ji a s hrůzou zjistil, že je jejím nositelem. Se vzrůstající panikou otáčel stránky dál a dál a zjistil, že je nositelem všech zmíněných chorob (kromě poporodní deprese; což Jeroma velmi popudilo. K čemu tato nespravedlivá vyjjímka?). Jako řešení všech svých problémů se rozhodnou vydat na rekreační výlet po Temži. Tato myšlenka nesklidila ohlas pouze u Montmorencyho.

A tak uplyne první kapitola, druhá, pátá, rodiče se snaží mou maličkost dostat do postele – třeba i vidlemi – a nic nepomáhá. Tak děj supí dál a já se směsí zklamání a podivu otáčím stránku, kde je napsáno Konec první knihy. Ale co to – vždyť jsem sotva v polovině knihy? To totiž začínají Tři muži na toulkách. Neodolal jsem a přečetl i pokračování.

Má smysl, po tom, co jsem zde napsal, ještě dále hodnotit? Po přečtení mě posedla touha vyskočit ze židle, oběhnout vesnici, zazvonit na každičký zvonek a všem oznámit, že ač je půlnoc, měli by všichni přestat spát a pelášit do knihovny pro Tři muže ve člunu. Díky bohu, neudělal jsem to. Tak jen napíšu, že komu se líbil Saturnin, tak ať po knize šáhne a komu se příběh univerzálního sluhy nezdál, má jedinečnou šanci napravit to.

O Autorovi

JEROME KLAPKA JEROME

Jerome Klapka Jerome

Narozen 2. května 1859, Walsall, skonal Staffordshire – 14. června 1927, Northampton. Byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy (jeho německý životopisec Walter Gutkess uvádí 49 knižních titulů a divadelních her). Jeho nejznámějším dílem jsou Tři muži ve člunu a volné pokračování Tři muži na toulkách.

V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis jakéhosi průvodce po horním toku Temže s titulkem The Story of the Thames, který by připomínal historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis zamlouval, nicméně přiměl jej (tehdy třicetiletého) aby podstatně zkrátil historické pasáže a namísto nich přidal veselé příhody třech veslařů, třech kamarádů George, Harrise, samotného Jeroma a jeho psa Montmorencyho. Tento nápad se mu zalíbil a pod novým titulem Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (Three Man in a Boat to Say Nothing of the Dog) začal vycházet v časopisu seriál, který se pro svou obrovskou popularitu u čtenářů brzy dočkal i knižní edice. Sám autor byl takovým úspěchem překvapen a dle svých vlastních slov měl některá svá díla za mnohem lepší, ale proč se stali populární Tři muži ve člunu, neví.