Jerome Klapka – Jerome Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)

Charlie dostal za tento příspěvek 13 bodů.

Humorný román, psaný pro tehdejší dobu specifickým stylem, kdy se děj přespříliš nehýbe a namísto toho je kniha protkaná odbočkami; obvykle autor předává dál své zkušenosti, nebo vtipně komentuje situaci. V případě tohoto románu jde o obojí – neb Jerome naplnil knihu vskutku chytrým a trefným humorem, o kterém čtenář, jen co se dosměje, rád popřemýšlí.

Je těžké charakterizovat postavy, o kterých spisovatel mnohokrát změní mínění. Na začátku kapitoly třeba popisuje Georgův a Harrisův přístup k životu, chválí je za něj, přirovnává je k polobohům a na konci povídky se mění v masochistické příšery.

To málo, co vím o Harrisovi: má rád jídlo. Hodně jídla; přes to je ale háklivý na pokrm, který jednoho dne s kamarády uvaří – přirovnal bych ho k dortu pejska a kočičky. Je všeobecně považován za dobře stavěného muže poněkud nadstandardních rozměrů a navíc vypadá tvrdě a kostnatě. Má rád moře – vydat se na řeku byl jeho nápad. A ještě něco. Je proslulý zpěvem komických písní. Žije totiž s utkvělou představou, že umí zpívat komické písně. Tomuto tématu je věnována celá jedna kapitola. A pláč vás při ní rozhodně neohrozí.

George: je známý mezi londýnskými policisty, že se ráno probouzí velmi brzo, plete si čas, dobré dvě hodiny před svítáním jde do práce, kde se rozčiluje, že je zavřeno a nikde nikdo. Proto četníci již nevyhlašují polach, když se jakýsi muž motá brzy ráno kolem banky. George tam totiž pracuje – ehm, spíše je zaměstnán v bance. Dle názoru svých bližních vysedává za sklem a snaží se vypadat, že něco dělá.

Montmorency. Totiž ten pes, o kterém se nemluví. Běžný foxteriér, který se narodil se čtyřnásobně vyšší koncentrací prvotního hříchu než ostatní psi, což je barvitě popsáno v souboji Montmorencyho s kocourem. Nechť to považuje on a vůbec celá psí říše za poctu, že se na ně v této úžasné knize dostalo. Myslím si, že lidé museli psát autorovi spousty dopisů, aby o nich něco napsal, jen pár řádek, klidně i zesměšňujících.

A konečně Jerome, v knize označován prostě J. Mohl by připomínat dítě v dospělém světě. Jak jinak si vysvětlit s jakým podivem zjišťuje, že se vlečné lano vždy zamotá, voda je mokrá a předpověď počasí je vždy mylná? K tomu ale autor vždy dodá nějakou chytrou myšlenku a jeho předchozí tvrzení se octne na jiné úrovni.

První kapitola mi doslova vyrazila dech. Já jsem čekal nějakou zastaralou knihu, protože knihy doporučené tátou (který zatvrzele píše universální a gymnásium) bývají poněkud staršího data. Ale děj je stále aktuální, autorovy postřehy jakbysmet.

Tři kamarádi si na začátku stěžují, jak se cítí bídně. Jerome vypráví první příběh, jak si v jistém svazku v Britském muzeu četl léčbu senné rýmy, když náhle otočil stránku pojednávající o jiné chorobě, přečetl ji a s hrůzou zjistil, že je jejím nositelem. Se vzrůstající panikou otáčel stránky dál a dál a zjistil, že je nositelem všech zmíněných chorob (kromě poporodní deprese; což Jeroma velmi popudilo. K čemu tato nespravedlivá vyjjímka?). Jako řešení všech svých problémů se rozhodnou vydat na rekreační výlet po Temži. Tato myšlenka nesklidila ohlas pouze u Montmorencyho.

A tak uplyne první kapitola, druhá, pátá, rodiče se snaží mou maličkost dostat do postele – třeba i vidlemi – a nic nepomáhá. Tak děj supí dál a já se směsí zklamání a podivu otáčím stránku, kde je napsáno Konec první knihy. Ale co to – vždyť jsem sotva v polovině knihy? To totiž začínají Tři muži na toulkách. Neodolal jsem a přečetl i pokračování.

Má smysl, po tom, co jsem zde napsal, ještě dále hodnotit? Po přečtení mě posedla touha vyskočit ze židle, oběhnout vesnici, zazvonit na každičký zvonek a všem oznámit, že ač je půlnoc, měli by všichni přestat spát a pelášit do knihovny pro Tři muže ve člunu. Díky bohu, neudělal jsem to. Tak jen napíšu, že komu se líbil Saturnin, tak ať po knize šáhne a komu se příběh univerzálního sluhy nezdál, má jedinečnou šanci napravit to.

O Autorovi

Jerome Klapka Jerome

Narozen 2. května 1859, Walsall, skonal Staffordshire – 14. června 1927, Northampton. Byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy (jeho německý životopisec Walter Gutkess uvádí 49 knižních titulů a divadelních her). Jeho nejznámějším dílem jsou Tři muži ve člunu a volné pokračování Tři muži na toulkách.

V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis jakéhosi průvodce po horním toku Temže s titulkem The Story of the Thames, který by připomínal historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis zamlouval, nicméně přiměl jej (tehdy třicetiletého) aby podstatně zkrátil historické pasáže a namísto nich přidal veselé příhody třech veslařů, třech kamarádů George, Harrise, samotného Jeroma a jeho psa Montmorencyho. Tento nápad se mu zalíbil a pod novým titulem Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (Three Man in a Boat to Say Nothing of the Dog) začal vycházet v časopisu seriál, který se pro svou obrovskou popularitu u čtenářů brzy dočkal i knižní edice. Sám autor byl takovým úspěchem překvapen a dle svých vlastních slov měl některá svá díla za mnohem lepší, ale proč se stali populární Tři muži ve člunu, neví.