„Zatracená práce,“ ulevil si Krok a pozvedl své válečné kladivo. Mezi svými bratry si před dávnou dobou vytrpěl drahnou řadu žertíků právě kvůli neobvyklé zbrani. Krok však na ni nedal dopustit, získal ji na nezapomenutelné výpravě, v mnoha ohledech. Jediná pořádná a povedená výprava – nebýt potíží na konci, mohl být náčelníkem o pět let dříve … „Ach bože, Asgaute, jak já tě nenávidím,“ zaklel po tisící náčelník. Bezděky pohladil pevnou násadu kladiva. Kdyby nástroje uměly mluvit, bylo by kladivo zuřivě zavrnělo – vždyť právě o jeho čelo Asgaut zemřel … Alespoň si to Krok myslel. (Pokračování textu…)

Níže jsou rozepsané výsledky nedělního Letenského poháru. Můžete si prohlédnout jak celkové pořadí, tak pořadí v jednotlivých věkových kategoriích a pořadí družin. Gratulujeme vítězům a všem ostatním k výtečným výsledkům. Fotky z akce jsou k vidění v galerii. Na viděnou zase za rok!

(Pokračování textu…)

Protože napoprvé se nám psaní příběhu úplně nepodařilo rozjet, deadliny pro odevzdávání jsme trochu pozměnili. Navíc se v pořadí od druhého člověka budou psát příběhy dva, podle rozpisu níže.

První díl

Ve čtyřicátém roce panování krále Haralda Modrozuba, o šest letních období dříve, nežli se jomští Vikingové vydali na válečnou výpravu do Norska, vyrazily tři lodi z Listeru s novými plachtami a s početnou posádkou a zamířily k jihu, aby plenily mezi Vendy. (Pokračování textu…)

Charlie dostal za tento příspěvek 13 bodů.

Humorný román, psaný pro tehdejší dobu specifickým stylem, kdy se děj přespříliš nehýbe a namísto toho je kniha protkaná odbočkami; obvykle autor předává dál své zkušenosti, nebo vtipně komentuje situaci. V případě tohoto románu jde o obojí – neb Jerome naplnil knihu vskutku chytrým a trefným humorem, o kterém čtenář, jen co se dosměje, rád popřemýšlí.

(Pokračování textu…)

Se zpožděním ještě jedna várka světelných fotek z hor, tentokrát z dílny Bradyho, Paviána a Sambuse.

První část od Foxe, Jiskry, Trfela (a Slona) zde.

(Pokračování textu…)

Doporučená kniha: aneb jsme drsňáci, kteří jezdí do hor.

Naše civilizace (doktoři, elektrárny, domovy, rodiče…) vytváří pro nás relativní bezpečí a chrání nás…nebo spíše izoluje od té úžasné přírody, za kterou nejen jezdíme na výpravy?
Příroda je mnohdy velmi drsná a dokáží v ní přežít jen ti nejzdatnější. Na horách jsme vyzkoušeli přežít celý týden bez elektřiny, kdy venku padal sníh a venku bylo pod nulou. Také jsme si vyzkoušeli, při jedné hře inspirované závody přes Aljašku, pár drsných momentů vyvolanými počasím, s kterými se nejlépe vypořádal kupodivu Jambo a pak Sambus, oproti jiným zkušenějším harcovníkům.

(Pokračování textu…)

Výsledky kreslení foťákem skupiny Foxe, Jiskry a Trfela (později se přidal Slon).

(Pokračování textu…)

PF od sedmičky, které nám poslala před novým rokem.

(Pokračování textu…)

Den, o kterém teď píšu, byl na svou dobu všední. Oblohou nad Židovskými pecemi táhla hejna draků. Byl podzim, krátce po začátku školního roku. Někde jsem četl, že kluci jsou nejaktivnější právě na jaře. Chyba! Ten, kdo to psal, zapomněl, že byl taky kluk. Nejaktivnější jsou kluci na podzim. Právě v té době, o které bude řeč.
Dva kluci tehdy draky nepouštěli. Možná, že je neuměli postavit, možná je neuměli postavit ani jejich tatínkové, protože lepení draků je téměř výsadou otců. Vylezli si na mohutnou vrbu, kolem které jsem už jako kluk chodil také já. Párkrát jsem na ni také vylezl. Naposled, když jsem tam šplhal za těmi kluky, kteří tam vylezli toho odpoledne. Jmenovali se Luděk Kočvara a Jirka Zlenický.
Zeptal jsem se jich, jestli by nechtěli chodit do oddílu, o němž jsem jim ve větvích vrby vyprávěl. Byla to vlastně drzost, protože žádný oddíl ještě neexistoval. Vzpomínal jsem vlastně na svá léta prožitá v Jestřábově Dvojce.
Chtěli do toho oddílu chodit. Já také. Tak jsme byli tři. A historie Pětky začala tím pádem na vrbě, v dolní části Židovských pecí.
Čtvrtým členem byl Balů. Potkal jsem ho v Nitranské ulici, před klubovnou Bobrova oddílu, kam se šel přihlásit. Já jsem tam zase šel říci Bobrovi, že klubovnu, kterou pro náš, ještě nezřízený oddíl, sehnal, beru, že se mi líbí. Byla v Krkonošské ulici 13.
Pršelo, Balů byl promáčený a já také. Krom toho mě ten den bolely hrozně zuby. Přesto jsem nedokázal odolat pokušení a pozval Balůa do sklepní místnosti, odkud jsem právě přišel, abych se mu pochlubil, kde bude mít náš oddíl klubovnu. Bylo pro Pětku velkým štěstím, že si Balů nedodal odvahy a nevstoupil do klubovny Bobrova oddílu, protože pak by viděl opravdovou klubovnu s krbem, totemem a všemi těmi věcmi, které ke klubovně patří. Byl by s největší pravděpodobností pro Pětku ztracen.